MujInstruktor

Vybavení jezdce

Začneme od hlavy: důležitá součást výbavy je kvalitní přilba, která vás spolehlivě ochrání při pádu před poraněním hlavy. Na trhu se můžete setkat s mnoha provedeními: potažené sametem, látkové, titanové atd. Záleží jenom na vás, kolik hodláte do svého vybavení investovat.

Jezdecké kalhoty neboli rajtky jsou obepnuté kalhoty s celokoženým sedem nebo koženými kolenními opěrkami ideální do jezdeckých holínek. Opět se setkáte s různými barevnými variacemi.

Boty vhodné pro ježdění se vyrábějí ve dvou typech: vysoké holínky až ke kolenům nebo nízké kotníkové boty zvané perka. Oba typy jsou vyrobeny s nízkým podpatkem, aby ve třemenu při jízdě neklouzaly. Nejčastěji se v kombinaci s nízkými botami používají chapsy, což jsou návleky po kolena chránící jezdecké kalhoty před odřením o sedlo.

Mezi další vybavení patří jezdecké rukavice, které jezdci pomáhají lépe udržet otěže a v zimě chrání samozřejmě před chladem.  Pravděpodobně budete také potřebovat jezdecký bičík, který slouží k pobízení koně a vynucení poslušnosti. Na lonžování se používá dlouhý bič a na rekreační a parkurové ježdění klasický krátký bičík.

Vybavení koně

Základním kamenem jezdeckého sportu je dobré sedlo. Sedlo se skládá z bočnice, posedlí, kolenní opěry, třmenů a podbřišníků. Můžete se setkat se speciálním sedlem pro parkur a skokové ježdění, jehož opěrky jsou více vepředu a usnadňují jezdci pohyb při skoku. Dalším typem sedla je sedlo drezurní s rovnějšími bočnicemi usnadňujícími jezdci posed. A nejčastějším typem sedla je univerzální sedlo používané zejména pro rekreační ježdění a v jezdeckých školách. Důležité je, aby sedlo vyhovovalo koni i jezdci.

Pod sedlo se patří podsedlové dečka zamezující odření hřbetu koně a namočení sedla od potu.

Stejně jako sedlo musí koni padnout i uzdečka, která drží udidlo v hubě koně na správném místě a slouží k jeho ovládání. Uzdečka se skládá z těchto částí: nánosník, lícnice, čelenka, podhrdelník, nátylník, udidlo a otěže.

Udidlo se vkládá do huby koně a ovládá se přímo otěžemi, které jsou na kroužky udidla připnuté. Udidla se dělají z gumy, plastu nebo železa. Nejvíce se používají jednoduchá stihová udidla u nichž platí, čím tenčí, tím ostřejší na hubu koně. Dále se můžete setkat i s pelhamovým udidlem, k němuž se připevňují dvě otěže a pákovým udidlem, které je vyboulené a po stranách má tzv. táhla.  Ojediněle se také při skokovém ježdění používá tzv. hackamore, pocházející z Jižní Ameriky a fungující bez udidla na principu tlaku na sanici a nosní kost koně. Mezi další koňské vybavení patří chrániče nohou koně proti okopávání, odírání a jako opora končetin zvířete. Používají se bandáže, kamaše, strouhavky a zvony na kopyta. Sortiment výbavy pro koně je opravdu široký, můžete se setkat s chrániči břicha, čabrakou chránící uši koně před muškami, ostruhami pro jezdce, gelovými podložkami atd.

A rada nakonec…

Než na samotného koně osedláte, je také důležité znát základní koňské chody (způsob jakým se kůň pohybuje). Základní je samozřejmě krok, při němž kůň dosahuje rychlosti až 8 km v hodině a jde o čtyřdobý chod, který by měl být jistý a živý. Za nejdůležitější chod bývá označován klus, protože koně nejméně namáhá a zaručuje větší výdrž zvířete. Rychlost klusu je v průměru 4 metry za sekundu a jedná se o dvoudobý chod (při jízdě slyšíme dva údery kopyt). Z klusu přechází kůň do cvalu a může dosáhnout až 60 kilometrů za hodinu na kratší vzdálenosti. Cval je v podstatě řada pravidelně se opakujících skoků a je pro koně velmi namáhavý. A posledním chodem koně je rychlejší cval nazvaný trysk, kdy jezdec sedí ve skokové pozici a jde o čtyřdobý chod.

Autor: Kristýna Vobecká