MujInstruktor

Fištrón - maskot Mujinstruktor.cz

Rudolf - maskot Mujinstruktor.cz

Historie

Vznik tenisu je datován roku 1592, kdy byla v Paříži zaznamenána pravidla francouzské hry paume. Angličan Walter Clopton Wingfield se těmito pravidly inspiroval a roku 1875 si nechal patentovat hru zvanou tenis. Podle odborné veřejnosti pochází moderní tenisová terminologie převážně z tohoto období. První tenisové mistrovství se konalo ve Wimbledonu v Londýně v roce 1877.

V roce 1881 Národní tenisová asociace standardizovala pravidla pro pořádání turnajů. Mezi největší turnaje patří Flushing Meadows ( od roku 1881, New York), australské Melbourne ( od roku 1905), Roland Garros ( od roku 1925, Paříž), US Open ( 1881) a French Open (1891, Francie). Oficiálním olympijským sportem se tenis stává v roce 1896 a roku 1924 byl vyřazen. Ve stejném roce zavádí Mezinárodní tenisové federace pravidla, která zůstala bez velkých změn platná až dosud. Návrat tenisu do olympijských her proběhl v roce 1988 s přičiněním ITF (Mezinárodní tenisové federace).

Dušan Těhník

Jakub Mertlík

Další proslulou mezinárodní soutěží je každoroční soutěž mužů Davis Cup v národních týmech, která se datuje od roku 1900. Obdobná soutěž ženských národních týmů se nazývá Fed Cup a poprvé se začala hrát v roce 1963 na oslavu 50. výročí založení ITF.
Z tenisu se vyvinulo několik podobných sportů hraných zejména pod střechou na speciálním kurtu, např. squash nebo ricochet, nebo jiné modifikace, jako např.: plážový tenis.

Pravidla

Samotná hra začíná podáním hráče ze zadní základní čáry tzv. baseline. Podávající hráč si rukou nadhodí míček a udeří ho raketou dříve, než dopadne na zem. Tento míček musí umístit, v případě že podává zprava, do levého soupeřova pole pro podání (čtverec za sítí na straně soupeře). V případě chybného podání má podávající druhé opravné podání. Změna podání nastává při získání hry pro jednoho z hráčů.

Jaroslav Pivoňka

Petr Mazal

Po druhém podání se hráči střídají v úderech, po nichž musí míček přeletět síť a dopadnout do soupeřova pole. Údery se opakují, dokud se některému z hráčů nepodaří zakončit tzv. vítězným úderem nebo dokud jeden z hráčů neudělá chybu.

Zápas se nejčastěji hraje na tři sady, z čehož dvě musí být vítězné. Organizátor turnaje však může rozhodnout jinak a v tom případě pak hráč k vítězství potřebuje získat tři sady. Získá-li hráč první bod, je stav 15:0; získá-li druhý, je stav 30:0; získá-li třetí, je stav 40:0; získá-li čtvrtý bod, vyhrává hru. Nastane-li stav 40:40, tzv. shoda, nejbližší bod se počítá jako výhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následující bod, vyhrává hru. Když jej nezíská, je opět shoda. V roce 1965 James Van Alen vymyslel pro zrychlení hry tzv. tiebreak. Ten se hraje za stavu 6:6. Hráč potřebuje získat 7 bodů a o dva více než soupeř (např. 10:8). Vítěz tie-breaku získává sadu 7:6. Sady bez tie-breaku se hrají minimálně.

Tomáš Neumann

Zdeněk Janoušek

Nejčastějšími chybami při hře, za které soupeř získává bod, jsou: hráč trefí síť, netrefí se do soupeřova pole, zahraje míč tělem, dvojitý dopad míče na zem před odehráním, dvojdotek rakety a dotknutí těla nebo rakety hráče sítě.

Autor: Kristýna Vobecká